V Norimberku zasedal Mezinárodní vojenský tribunál pro potrestání válečných zločinců od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946. Předsedou československé delegace byl generál justiční služby a profesor mezinárodního trestního práva JUDr. Bohuslav Ečer. Jeho drobná knížečka Poučení norimberského soudu pro Slovany byla vydaná roku 1947 v Brně.

Stojí za přečtení i zamyšlení.

Uvedu z ní několik citátů:

Norimberský soud prokázal, že hlavním směrem německé útočnosti byl Východ, že hlavními oběťmi německého útoku byli Slované, že hlavní cíl pangermanismu, jenž se s pomocí německého kapitalismu a militarismu vtělil ve svou vrcholnou zločinnou formu nacismu, byl, je a pokud dnešní generace Němců bude žít, také bude biologické oslabení, fyzická exterminance a zotročení slovanských národů." (S. 6-7.)
"Společným pramenem německých zločinů proti všem svobody milovným národům Evropy byla nauka o ,vyšší německé rase', která má právo opatřit si svůj ,životní prostor' i za tu cenu, že zotročí či vyhubí národy cizí." (S. 9.)
Joseph Göbbels, stať "Za co?" v publikaci Železné srdce, 1943:
"Tato válka není válkou za trůn nebo císaře. To je válka o obilí a chléb, válka o dobře v poledne prostřený stůl, o bohaté snídaně a večeře, o kaučuk, železo a rudy." (S. 10.)
Dne 8. 2. 1946 citoval generál Ruděnko v zahajovacím projevu výrok A. Hitlera:
"Když jsem mohl poslat výkvět německého národa do pekla války bez lítosti nad tím, že prolévám drahocennou německou krev, pak samozřejmě mám právo zničit miliony příslušníků méněcenné rasy, kteří se rozmnožili jako mouchy." (S. 11.)
Himmler 4. 10. 1943 pronesl ke skupině SS generálů:
"Co se stane s Rusem nebo Čechem, na tom nemám nejmenšího zájmu. Co nám národy mohou poskytnout na dobré krvi, to si vezmeme, třeba-li únosem dětí a jejich výchovou u nás. Žijí-li národy nebo hynou hladem, zajímá mne jen potud, pokud jich potřebujeme jako otroků pro naši kulturu. Jinak to pro mne zájmu nemá." (S. 13-14.)
"Americký žalobce kapitán Harris předložil soudu tzv. dokument "Friderici". Je to zpráva, kterou dne 15. října 1940 poslal generál Friderici, tzv. zmocněnec říšské branné moci u říšského protektora, o konferenci, která se konala dne 9. října 1943 v úřadě říšského protektora a na které referoval K. H. Frank o různých plánech řešení tzv. české otázky. Kapitán Harris pravil:
»Frank prohlásil (podle zprávy Fridericiho, Dr. E.), že protektor vyjádřil svůj názor na různé plány řešení ,českého problému' v memorandu. Von Neurath vytýčil ve svém memorandu tři způsoby řešení ,českého problému':
a) Obsazení Moravy Němci a soustředění Čechů v Čechách.
b) Deportace všech Čechů.
c) Asimilace Čechů, tj. pohlcení asi poloviny Čechů Němci potud, pokud je to cenné z hlediska rasového nebo jiného. Druhá polovina Čechů musí být zbavena své moci, eliminována, vyhnána ze země všemi prostředky. Se živly, které pracují proti plánované germanizaci, musí být naloženo tvrdě a musí být eliminovány.« " (S. 27.)
"Britský hlavní žalobce sir Hartley Shawcross ve své závěrečné řeči mluvil o vraždění celých národů plánovaném a prováděném Němci a jako příklad uvedl plán germanizace a vyhubení národa českého.
Pravil, že vzor tohoto ,genocida' byl - a cituji -
»v hanebném plánu Neuratha a Franka pro Čechy a Moravu. V tomto procesu nebyl jako důkaz předložen strašnější dokument, který by dokonaleji objasnil lživost hesla ,Lebensraum', které tvořilo záminku pro znásilnění Československa. Plán předpisoval eliminaci inteligence, nositelky historie a tradice Československa, a poněvadž dlouhodobé řešení úplnou evakuací všech Čechů z jejich vlasti a nahrazení jich Němci nebylo proveditelné okamžitě, protože nebylo dost Němců, krátkodobé řešení germanizací zbytku. Ta měla být provedena tím, že jejich jazyk měl být snížen na úroveň nářečí, že vyšší vzdělání mělo být zrušeno a zahájena přísná sňatková politika, po předchozí rasové zkoušce. Pamatuje se na závěr Frankův: Kromě pokračování v propagandě pro germanizaci a poskytování výhod jako vnadidla, nejpřísnější policejní metody s vyhnanstvím a ,sonderbehandlung' pro všechny sabotéry. Zásada: ,pocukrovaný chléb a bič'.«

,Sonderbehandlung' znamenalo fyzické vyhubení, v řeči trestního práva: vyvraždění." (S. 29.)

Dne 8. 2. 1946 Ruděnko předložil zápis o konferenci 2. 10. 1940, předmětem porady bylo Polsko.
Hans Frank řekl mj.:
"Všichni představitelé polské inteligence musí býti vyhubeni. To zní krutě, ale je to zákon života... Nejnižší německý dělník a nejnižší německý sedlák musí vždy stát hospodářsky nad kterýmkoliv Polákem." (S. 32.)
Americký žalobce kapitán Harris předložil 14. 12. 1945 dokumenty... zpráva o konferenci zástupce armády s Hansem Frankem dne 3. října 1939. Frank nastínil program německých zločinů v Polsku a prohlásil doslova:
"S Polskem se bude zacházet jako s kolonií. Poláci budou otroky Velké německé světové říše." (S. 32.)
Hans Frank si do svého deníku zapsal ke zprávě, že v Praze bylo popraveno v listopadu 1939 devět českých studentů, a to že bylo plakátováno:
"Kdybych chtěl plakátovat popravu každých sedmi Poláků (Frank se zřejmě mýlil, pokud jde o počet popravených českých studentů, Dr. E.), lesy Polska by nestačily na výrobu papíru." (S. 34.)
Hitler 27. 3. 1941 na konferenci s vojenskými a civilními spolupracovníky:
"Politicky je zvlášť důležité, aby úder proti Jugoslávii byl proveden s nemilosrdnou tvrdostí a aby vojenské zničení bylo provedeno s rychlostí blesku." (S. 35.)
"Americký hlavní žalobce Jackson prohlásil ve svém zahajovacím projevu dne 21. listopadu 1945, že nacistická bezohlednost dosáhla největších rozměrů v boji proti Rusku a dodal:
»Na východě německá zuřivost se vyčerpala.« " (S. 37.)
"Hlavním rysem německých zločinů válečných a zločinů proti lidskosti byla jejich plánovitost a soustavnost. Většina z nich pak byla předem do podrobností připravena."
Tak charakterizuje rozsudek německé zločiny. Soustavný a plánovitý ráz německých zločinů vynikal u zločinů páchaných na Slovanech. To je přirozené. Němci těmito zločiny prováděli svůj ,Drang nach Osten'. ... [Němci napáchali stovky a tisíce zločinů.]
Avšak lidický zločin byl uznán norimberským soudem za symbol nacistické zločinnosti.
Účel této zločinnosti byl, pokud jde o Slovany, vystižen velmi dobře v rozsudku tribunálu na str. 52.:
»Tyto zločiny proti civilnímu obyvatelstvu jsou dostatečně odporné a přece důkazní řešení ukázalo, že alespoň na Východě masové vraždy a krutosti nebyly páchány jedině proto, aby byly zlomeny opozice nebo odpor proti německým okupačním armádám. V Polsku a v Sovětském svazu tyto zločiny byly součástí plánu zbavit se celého domorodého obyvatelstva vyhnáním nebo vyhubením, aby jejich země mohlo být použito pro kolonizaci Němci. [...] Podobný osud byl chystán Československu obžalovaným Neurathem v srpnu 1940.« " (S. 52-53.)
Hans Frank si napsal v květnu 1940 do deníku, že je třeba vyhubit tisícePoláků "počínaje vedoucími zástupci polské inteligence." (S. 55.)
"Když byl v červnu 1941 zahájen útok proti SSSR, prohlásil Rosenberg ke svým spolupracovníkům:
»Výživa německého národa je na prvním místě listiny německých požadavků na Východě a zde jižní kraje a severní Kavkaz budou muset sloužit k výživě německého národa...
Velmi rozsáhlá evakuace bude nutná, o tom není pochybnosti, a to je jisto, že bude znamenat velmi tvrdá léta pro Rusy.«
Soud pak přechází k osudu Československa. Praví:
»Podobný osud byl chystán Československu v srpnu 1940 von Neurathem; inteligence měla býti ,vyřízena', zbytek obyvatelstva měl být prozatím germanizován, spíše než deportován, protože nebylo Němců, kteří by v té době osídlili československý prostor.«" (S. 55.)
Americký prokurátor v úvodním projevu 21. 11. 1945:
"»Co činí toto soudní řízení důležitým je, že tito vězňové reprezentují temné síly, které budou číhat ve světě dlouho po tom, co jejich těla budou proměněna v prach.«
Co by tyto ,temné síly' učinily, kdyby se zase dostaly k moci, o tom nechť si nečiní iluze ti, kteří by měli chuť již nyní se s nimi přátelit pro nový ,Mnichov'. My, Slované, si iluzí nečiníme.
Dobře si pamatujeme slova, která v norimberském soudním řízení pronesli tři obžalovaní: Ribbentrop, Speer, Hans Frank. Mluvili 31. srpna 1946, dva z nich skoro již pod šibenicí.
A přece vyslovili ve svých závěrečných projevech naději Němců a současnou hrozbu Slovanům:
Ribbentrop prohlásil: »Dnes základním problémem pro Evropu a Asii zůstává tento problém: kdo bude vládnout - Evropa nebo Asie? Bude vliv Ruska zastaven na Labi, na Adrii nebo v Dardanelách? Prohlašuji, že Velká Británie a Spojené státy stojí dnes před týmž dilematem, jako stálo Německo v době, když jsem vyjednával s Ruskem. Přeji si celým svým srdcem v zájmu své vlasti, aby ony měly větší úspěch.«
To je naděje Němců: konflikt Západu a Východu. Ten je v zájmu Německa. Proto si jej Ribbentrop přeje celým srdcem ,v zájmu své vlasti', tj. v zájmu obnoveného pangermánského nacismu, i když třeba pod jiným jménem.
Speer téhož dne skončil svoji poslední řeč takto:
»Ale národ, který věří ve svou budoucnost, nikdy nezahyne. Nechť Bůh chrání Německo a západní kulturu.«
Speer připojil Německo k západní kultuře. Západ, aspoň ten pokrokový, demokratický a socialistický západ, tuto urážku jistě odmítá.Hans Frank, kat Polska, se odřekl ve své poslední řeči Hitlera, přihlásil se k Bohu a ke Kristu, ale nakonec přece v sobě nezapřel nacistu.
Prohlásil:
»Jako svědek jsem řekl, že tisíc let nestačí na vymazání viny našeho národa za činy Adolfa Hitlera. Avšak... strašlivé masy nejděsnějších zločinů, o nichž jsem nyní slyšel, byly spáchány hlavně ve Východním Prusku, Pomořansku a v Sudetech Rusy, Poláky a Čechy proti Němcům a stále jsou páchány. Ony již úplně vyrovnaly každou vinu našeho národa. Kdo bude soudit tyto zločiny páchané na německém národě?«" (S. 57-59.)
"Skoro každá německá domácnost dostala v té nebo oné formě svůj podíl na nacistickém lupu.
Od kožichů až po potraviny. Od obrazů až po pracovní otroky. Němci brali tento svůj podíl na zločinech jako samozřejmou věc a jako samozřejmé právo, zejména když věcný či lidský lup pocházel ze zemí slovanských. Pro ně my jsme nebyli lidmi. A nejsme dosud a dlouho nebudeme. A Němec, který prošel koncentrákem - až na čestné výjimky, pro které máme úctu a obdiv - se tomuto jedu neubránil a často ani nebránil. Ani pro něho, otroka a vězně nacismu, spoluvězeň nebyl člověkem jen proto, poněvadž patřil k ,vyšší rase'. Je to skličující skutečnost. Ale nutno se s ní vyrovnat a podle ní se zařídit." (S. 65.)
"Skutečným cílem okupace slovanských území bylo zotročení, zgermanizování a vyhubení slovanských národů. [...]
Nástrojem tohoto zločinu byly německé menšiny v slovanských státech. [...]
Proto tyto menšiny odsunuly, a to se souhlasem velkých spojenců. O správnosti a spravedlnosti tohoto rozhodnutí není dnes sporu.

PaedDr.Jitka Gruntová, 9. března 2021