Vážený bratr Jaroslav Bukovský v jinak pečlivě fundované stati "Ke vzniku republiky a naše současnost" (web Platformy Vraťme vážnost Českému svazu bojovníků za svobodu, 12.11.2020) uvádí jednu z pietních akcí, řka jeho slovy u "plzeňského a jediného v republice" památníku vyhnaných Čechů. Bylo to zajisté napsáno bona fide čili v dobré víře. Tento výrok musím upřesnit.

Již delší dobu máme v republice nejméně čtyři památky na vyhnané a vyvezené Čechy. Termín vyhnaných Čechů z pohraničí uloupeného Reichem vysvětlovat netřeba. Termínem vyvezených Čechů označuji Čechy nahnané na otrocké práce do velkoněmeckého Reichu v počtu cca 700 tisíc, kdy se velká část těchto nuceně nasazených nevrátila z otroctví - padla pod nápory spojeneckých letců v říšských městech, zahynula při odklizovacích pracech po nálezech nebo při rizikové výrobě ve fabrikách a provozech Reichu. Ti mají krásnou pamětní desku na hlavním nádraží v Brně.

Rovněž památník vyhnaných Čechů v Plzni není osamocen. Má svůj protějšek v pamětní desce Brně na Křenové ulici č. 67. Pisatel této stati slavnostně odhalil toto krásné dílo architektky Niny Žečevy na připomenutí 350 tisíc Čechů přišlých o své domovy jak v uloupeném pohraničí, tak ve vnitrozemí.

Po 250 tisících Čechů vyhnaných z pohraničí v letech 1938-1939 přišlo v protektorátě na řadu dalších cca 100 tisíc Čechů vyhnaných z vnitrozemí na základě zločinné akce wehrmachtu zabírajícího obří území na Neveklovsku,Sedlčansku a Berounsku v Čechách a Vyškovska a Drahanské vysočiny na Moravě, v letech 1941 - 1944. Na Moravu bylo na místo vystěhovaných Čechů dovezeno asi 30 tisíc tzv. Volksdeutsche z okupované Bessarabie,kde měli pracovat na tzv. říšských komandanturách, zřizovaných v zabraných 33 obcích a jednom městečku Drahanské vysočiny. Obě oblasti po porážce wehrmachtu při ústupu z našich zemích okupanti strašlivě zpustošili, o čemž svědčí pamětníci i dokumentární fotografie.

Pietního aktu v Brně se zúčastnilo téměř jeden tisíc osob z celé republiky a to především díky aktivitě Klubů českého pohraničí, Kruhu vyhnaných, ČSOL, Spol.L.Svobody Brno,Matice Čech Moravy a Slezska, KSČM, Výboru národní kultury, Masarykovy akademie Brno, a dalších. Přítomni byli též jednotlivci z ČSBS. Tato akce byla sprostě a účelově zamlčena tzv. hlavním tiskem a zejména brněnským Deníkem.

Konečně na jižní Moravě jedenáct dní po odhalení pamětní desky v Brně byl odhalen památník vyhnaných Čechů z jižní Moravy v Mikulově, kdy akce proběhla pod záštitou brněnského magistrátu - a proto byla publikována neoprávněně jako "první na Moravě", což je nepravda. Nicméně díky za tento další důstojný památník vyhnaných Čechoslováků... Taková je současná skutečnost. Lze jen doufat, že i v dalších oblastech našich zemí se časem zbudují další památníky nebo pietní místa na vyhnané občany Československé republiky.