Úkolem tohoto příspěvku je jen připomenout úlohu této organizace a složitost jak při jejím zakládání tak při dalších složitých etapách vývoje. V době ustavení této organizace byla nezapomenutelnými aktivitami Svazu národní revoluce jeho úloha v humanitární péči o pozůstalé po vězních, popravených a umučených v nacistických věznicích a koncentračních táborech, jeho důležitá úloha při trestání zrádců a kolaborantů, účast jeho členů ve vznikajících národních výborech i činnost kulturní a osvětová. To vše se dělo při zachování nadstranickosti SNR a při důsledném dodržování demokratických principů při zakládání jeho poboček v obcích valašskomeziříčského okresu.

Vývoj završený vznikem jednotné organizace Svazu národní revoluce nebyl ovšem zdaleka tak přímočarý.

V okrese Valašské Meziříčí bylo první takovou organizací Sdružení beskydských partyzánů, jehož ustavující schůze proběhla 20. května 1945 v Krhové a jehož prvním předsedou byl zvolen Alois Kurovec ze Lhotky n. B. O týden později byli do výboru kooptováni také zástupci odbojových skupin ze Vsetína, Štramberka a Příbora.

Ve Valašském Meziříčí vzniklo krátce po osvobození také Volné sdružení politických vězňů, které se na schůzi 19. června 1945 rozhodlo ke změně názvu, takže se stalo součástí celostátní organizace pod názvem Svaz osvobozených politických vězňů v Praze, skupina Valašské Meziříčí.

Nezávisle na beskydských partyzánech se ustavila ve Valašském Meziříčí 20. června 1945 nová organizace aktivních partyzánů a dalších účastníků odboje, jejíž ustavující schůze proběhla 20. června 1945. Zatímco beskydští partyzáni nepřekročili rámec příprav, skupina ve Valašském Meziříčí se stala základem přípravného výboru Svazu národní revoluce.

Na území okresu Valašské tak působily v rámci Svazu národní revoluce (dále jen "SNR") dvě složky, a to Sdružení českých partyzánů a Svaz osvobozených politických vězňů. První okresní výbor SNR ve Valašském Meziříčí měl 8 referentů pro různé oblasti (sociální, kulturní, zdravotní apod.) a tři komise (čestná soudní komise, politická a zpravodajská komise a revizní komise). Předsedou byl Josef Podzemný (1896-1971), ruský legionář a politický vězeň, jednatelem Antonín Macháň.

Stanovy SNR byly schváleny po celostátním sjezdu Svazu národní revoluce v roce 1946. Na Moravě bylo v červnu 1946 zřízeno šest krajských výborů SNR, z nichž jeden byl i ve Valašském Meziříčí. Jeho tajemníkem byl jmenován Antonín Macháň. Počet odboček SNR v jednotlivých obcích okresu různě kolísal. Podle usnesení okresního výboru z 6. února 1946 měly být místní odbočky zřízeny v těch obcích, kde bylo nejméně 20 členů SNR.

Na počátku roku 1946 bylo v okrese Valašské Meziříčí 20 místních odboček.

Okresní výbor SNR ve Valašském Meziříčí zanikl po ustavení nové jednotné organizace účastníků protifašistického odboje, jímž se stal Svaz bojovníků za svobodu. Slučovací sjezd se konal 9. května 1948.

Likvidační valná hromada okresní organizace Svazu národní revoluce a ustavující valná hromada okresní organizace Svazu bojovníků za svobodu se konala 28. listopadu 1948.

Předsedou zůstal Josef Podzemný, který se po únoru 1948 načas vzdálil z funkce kvůli nedorozumění s krajskou odbočkou SNR ve Zlíně, ale v květnu 1948 se mu dostalo plné satisfakce a opět se ujal funkce předsedy okresní organizace, jímž zůstal až do konce samostatné okresní organizace v roce 1960.

Nový svaz sdružoval na celostátní všechny organizace dosud zastoupené ve Svazu národní revoluce, tj. Svaz českých partyzánů, Svaz osvobozených politických vězňů, Svaz barikádníků a také Československou obec legionářskou.

V rámci dalšího sjednocování došlo ve dnech 17.-18. listopadu 1951 ke sloučení se slovenským Zväzem lúdových protifašistických bojovníkov a vzniku jednotné celostátní dobrovolné organizace - Svazu protifašistických bojovníků.